Pocity zabíjí..

3. prosince 2014 v 10:22 | Sam |  Příběh lásky
Človkěk nikdy nenajde to, co přesně hledá, říká se, že je to normální a že máme milovat i s chybama.. Ale jak můžete milovat někoho, kdo vás nedocení? Kdo na vás kašle, místo pomoci a pochopení vždy odejde? Někoho koho nevidíte, ačkoli s ním žijete? Vždy jsem byla toho názoru, že když se o chlapa budeme starat, budeme milovány.. Ale asi to tak není, budeme akorát brány jako samozřejmost a automatika (co udělá svačinku do práce).
Je tak hrozně, hrozně těžké vysvětlit, co mne vlasně trápí. Jako (snad) většina žen potřebuju vztah, kde se něco děje a ne vztah, kde je to jako sáček brambůrků, vypadají obrovské, člověk má na to chuť a když to otevřete tak polovina zmizí a ještě se toho člověk přejí. Přitom toho nechci (jako jedna z mála) tak moc.. Chci být prostě jen viditelně milovaná, doceněná a vědět, že mám vždy vedle sebe někoho, kdo mi pomůže.
Vztahy jsou začarované kruhy - Jste sami, chcete někoho.. Máte vztah, chcete lepší.. Všchno, co jsem se kdy pokusila napravit, nebo alespoň oznámit, že nefunguje, zůstalo při starém. Nakonec tu sedím každý den sama a vzpomínám na lidi, kteří stáli při mojí osobě, vždy pomohli.. No,teď mám akorát v hlavě písničku z HIMYM a kecy co by bylo kdyby bylo..
Ve shrnutí - Nevím proč vždy musím všecko odsrat a ani trošku zájmu nic.. Nevím proč ze seb edávám vše a nedostanu nic.. Nevím proč si příjdu prázdná, vykořistěná.... Já vlastně nevím, proč tě miluju.
 

Vztah a tolerance kam až?

8. července 2014 v 2:23 | Sam |  Příběh lásky
Někteří znáš jsou přehnaně žárliví, jiní zase až ignorují to, co dělá jejich partner. Ale kam až by tyto věci měli zajít? Necháme si kvůli vizi "dokonalého" vztahu například doslova "sypat popel na hlavu"?

Uvedu příkladný příběh..

Byl krásný večer, já, která jsem táhla dort vlakem příteli k narozeninám jsem se zastavila, za přítelem a jeho kamaradádem na bar/bowling. Všechno probíhalo skvěle, byl příjemný večer.. Padlo pár piv..
Ovšem, až na takovou drobnost. Servírka. Nejsem muž, ale dle mého soudu nijak extra atraktivní, obtloustlá, v nechtně upnutém zeleném roláku a s nosem nahoru.
Kamaráda jsme nechali si s tou "Onou" servírkou dál povídat, a šli jsme do jiné restaurace, že se dáme pizzu. Po cestě jsem se mimochodem z legrace zeptala přítele, zda se mu servírka líbila. To co příšlo později se mi něják nelíbilo. Vzdychl a začal:"Kamarád jí chtěl, ale ona je tro čubka, na tu já bych nikdy neměl, chtěl no ale co s tím!"
Hlavou mi proběhlo: Aha, takže ty nemáš na prasnici v roláku. Nejsem nijak zlá, ani zákeřná, ale tohle se mě celkem dotklo. Mlčela jsem však.
Po příchodu do další (pizzerie) restaurace se mne na cosi optal a chytil mě za ruku. Vyškubla jsem se a snažila se, ať si uvědomí své chyby. Přišla nečekaná reakce! Vstal, A začal křřičet "Aby jsi se z toho neposrala, ja jdu do domů, jsi úplně příšerná...".. Potom jsem něják přestala slyšet, celý svět mi zčervenal.
A nyní to jak jsem zareagovala. Věděla jsem že když odejde, potáhne se to dál a tak jsem, s vědomim, že tohle mne šíleně mrzí, pronesla " Ne počkej, omlouvám se, byla to jen moje chyba, jen špatná!"

A tak se ptám, kde až jsou meze tolerance? Kam až jsme schopní zajít, jen abychom nevyvolali hádku, či nepřišli o toho druhého?

Portréty na přání

26. června 2014 v 4:09 | Sam |  Obrázky
Dovolila jsem si jako první článek zveřejnit portréty svých přátel..
1) Tužka- na fotce vypadá nedobře, možná i nereálně, ale mohu ujistit, že v reálu moc hezká :)
2) Akvarel - spodní byla moje premiéra s akvarelem, po 3 hodinách tvarovaní barvami obličeje, jsem si řekla, že to bude dobře odvedená práce, ale foťák opět nesouhlasil..
Musím upozornit, že, se na ten foťák opravdu nevymlouvám, jak by si vážení a mnozí mohli myslet! V průběhu času to na techto stránkách půjde vidět.. Tak snad mohu jen říci, děkuju za pozornost!?
PortrétPortrét akvarel

Kam dál

Reklama